9. A
DUBEN
Den Země jsme oslavili s našimi kamarády z mateřských školek. Připravili jsme pro ně zábavné dopoledne plné her a sportování. Vyřádily se nejen malé děti, ale také my, jako velké děti. O tom, že se nám to povedlo svědčí i pochvaly od třídní paní, pana ředitele a vedení MŠ. A jako bonus by rádi s námi oslavili v červnu konec školního roku, tak moc se jim to líbilo.
BŘEZEN
Školní výlet do Lidic
Dne 14. 2. 2012 naše třída 9.A měla tu čest navštívit historicky významné místo, ve které se nacházela expozice s pozůstatky Lidic, s fotografiemi a dobovými Lidicemi. Bohužel počasí nám zrovna moc nepřálo a tak jsme všichni náš pohodový výlet byli nuceni překonávat v ne moc příjemné zimě.
Především zde byl velice zajímavý dokumentární film, jež své diváky do průběhu událostí a hlavně do celého neblahého osudu Lidic zasvětil. Film byl, musím podotknout, velice zajímavý, vzhledem k tomu, že i nejvíce zbrklého, netečného a nevychovaného studenta dokázal svým obsahem, snad možná k tomu napomáhala i atmosféra v místnosti, ve které se promítal, zatáhnout natolik, že nejmenovaní studenti byli natolik plně soustředěni, že se neodvážili prohlásit nahlas jedno jediné slůvko.
Měli jsme k dispozici také krátké instruktážní videozáznamy s rozhovory s těmi, jenž tuto hrůznou událost pamatují, kteří měli buď to štěstí, že se smutnému osudu Lidic buď zcela vyhnuli, nebo byli jeho součástí a ač s doživotními, psychickými traumaty ji přežili.
Poté jsme se přemístili do moderně vybavené části areálu s množstvím technických spotřebičů - počítači. Zde jsme za výkladu měli každý po dvojici k dispozici jeden PC s dalšími mnohými obrázky, ať už dobových fotografií, tak fotek občanských průkazů a jídelních lístků lidických obyvatel. Samozřejmě zde nesměly chybět fotografie celé vesnice, před a po roce 1942. Šlo zde spíše o doplnění představy otázkami na milou paní, která nám ochotně vše i několikrát jednotlivě vysvětlila.
Nakonec jsme měli možnost sami si osobně projít území, na němž vesnice kdysi ležela. Na vlastní oči vidět místa popravy mužů, či zbylé základy dávné dominanty vesnice, kostela.
Procházka byla doplněna velice známými sochami, od Sousoší lidických dětí k soše zoufalé a žalostné ženy stojící právě na pozůstatcích půdorysu bývalé dominanty této vesnice.
Výlet se mi velice líbil. Doporučovala bych každému občanu České republiky, aby se na toto místo alespoň jedenkrát v životě zajel podívat. Koneckonců, tento osud mohl postihnout kteroukoliv jinou vesnici, kohokoliv z nás, nehledě na to, že třeba ať už z mého pohledu nebo pohledu i mých rodičů jsme generace, která si nemůže tyto události pamatovat. To ovšem neznamená, že jsme nemohli žít o pár desítek let zpátky, tudíž osud Lidic se nás jako českých občanů týká v jakémkoliv věku, jelikož sám osud Lidic ovlivnil dějiny, ve kterých se právě my všichni nacházíme. Bylo by tedy od nás všech očekávatelné, dalo by se hovořit o povinnosti brát tyto události na vědomí a k této historii chovat jakousi úctu. Alespoň takovou, abychom o sobě mohli kdykoliv bez obavy říci, jsem Čech.
MARTINA ŠŤÁSTKOVÁ
ÚNOR
21. února jsme byli v Židovském muzeu.Nejvíc z celého výletu se mi líbilo povídání od Doris Grozdanovičové.
Povídala nám o tom, jak přežívala chvíle v koncentračním táboře a co za hrůzy se tam děly.
Nejvíce mě překvapilo, jak byla paní Doris na svůj věk vitální a na to, co zažila.
Dále se mi líbilo, že jsme se směli zeptat i na to, co jsme se v učebnicích dozvědět nemohli.
David Holec
LEDEN
Máte za sebou předposlední pololetí naší povinné školní docházky a předposlední vysvědčení na základce. Máme 3 vyznamenání – Eliška Beňová,Bára Běhounková a Jakub Heřmánek – blahopřejeme!
Také budeme mít od 1.2. novou žákyni, která k nám přijde z Gymnázia Postupická. Tak ať se jí u nás líbí.
Všem přeji hezké prázdniny a naberte síly do finiše / já je také budu sbírat do zásoby a také nervy si budu hýčkat.. /. JM
PROSINEC
KRÁSNÉ VÁNOCE A ÚSPĚŠNÝ ROK 2012 VŠEM PŘEJE VAŠE ÚČA
TŘÍDA 9.A DĚKUJE PANÍ BEŇOVÉ, KALAŠOVÉ A HEŘMÁNKOVÉ ZA SPONZORSKÉ DÁRKY NA VÁNOČNÍ HVĚZDU.
Vánoční hvězda
Tak jako už každý rok tak i dnes 21.12. jsme měli po škole od 16:00 Vánoční hvězdu. Někteří kluci hráli zápas ve floorbale, jiní vypomáhali holkám ve stánku naší třídy a ostatní raději zůstali doma. Ve stánku jsme prodávali výrobky naší třídy, které jsme udělali buď ve třídě nebo doma. A dále pak nakoupené pití, to co jsme neprodali, jsme dopili další den na vánoční besídce naší třídy.
Vídeň 2011
Dne 20.12. jsme jeli na dobrovolný zájezd do rakouského hlavního města, do Vídně. Sraz jsme měli u školy už v 5:15 ráno. Museli jsme tedy vstávat brzy. To bylo asi pro nás všechny z celého dne nejhorší. Do Vídně jsme přijeli okolo 11 hodiny dopoledne a zamířili jsme k vídeňskému velkému kolu. Paní průvodkyně nám zajistila levnější lístky. Prodavačce řekla, že jsme jedna třída a že všem je míň než 15 let, jinak bychom platili více. Takhle nás to vyšlo na 2,50 eur místo 8 eur. Dále jsme pak prošli zábavný park, ale všechny atrakce byly zavřené. Poté následovalo staré město a vánoční trhy. Den ve Vídni jsme si užili, ale škoda, že to byl jeden z posledních výletů naší třídy.
SOUTĚŽ ZRUČNOSTI
Soutěž, kde jsme vyráběli kovadlo se odehrávala na SOU Ohradní.Na škole jsem se byl dříve podívat, takže mě nepřekvapilo, kde budeme pracovat.
Nejdříve jsme byli poučeni o pravidlech a samotném technickém nákresu. Náš mistr pan Fiala, nám ochotně pomáhal a poradil při všech problémech.
Čekal jsem, že to bude náročná práce, ale mýlil jsem se.Práci jsme měli rozdělenou na dva dny.Soutěž nás bavila a vůbec nám nevadilo, že jsme přišli o dva dny školy, protože nás hřálo svědomí, že reprezentujeme školu a něco si dokážeme. Doufám, že se všichni umístíme a odneseme si výrobek hrdě domů.
David Holec
Na soutěži se mi moc líbilo, že jsme se něco naučili, sami něco vyrobili a byla tam také zábava. Také to nebyla těžká práce. Líbilo se mi vrtání a montování, ale nebavilo mě brousit a nýtovat.
Martin Bouše
Mikuláš 2011
Dne 5.12.2011 jsme my, žáci 9.A dělali dětem mladších ročníků Mikuláše, čerty a anděly. Já byl za Mikuláše, Martina, Eliška a Hanka za anděly a David, Simona, Vendula a Míša byli za čerty. Užili jsme si při tom spoustu legrace a zábavy. Všichni mi pomáhali s mojí mikulášskou čepicí, která mi nechtěla držet na hlavě, mrška. Čerti se zas pořádně načernili. Nejvíce se mi líbily děti, které se před čerty schovávaly. Jedna třída z druhého stupně byla v učebně fyziky a ti, co zlobili, byli zkoušeni u tabule. Den jsme si užili a rád bych si to zopakoval.
Svoboda Martin
LISTOPAD
Zlatá vidlička
Dne 15.11. jsme byli v hotelu Crowne Plaza na soutěži Zlatá vidlička. Bylo tu 20 týmů po 5 žácích. Čekali jsme, že tu budeme vařit, ale nakonec jsme plnili úkoly, které si pro nás připravili. Měli jsme například sníst za určený čas špagety, umíchat koktejl, určit podle chuti suroviny, správně oloupat banán bez porušení a aniž bychom se ho dotkli holýma rukama. Celý den jsme si krásně užili, i když jsme se na prvních 3 místech neumístili.
Martin Svoboda
POCHVALA
RÁDA BYCH POCHVÁLILA ŽÁKY 9.A ZA SBĚR PAPÍRU. TÉMĚŘ VŠICHNI
/KROMĚ JEDNOHO/ JSME SE PODÍLELI NA NAŠEM 1. MÍSTĚ. "HURÁ NÁM"!!!
Sběr papíru
Od úterý 1.11. až do pátku 4.11. byl u nás na škole sběr papíru. Někteří z nás si kvůli tomu přivstali - museli jsme být před školou v 7:30, protože jsme měli u sběru hlídku. Jak třídy dopadly, to zatím nevíme. Některé třídy nepřinesly ani 1kg, některé naopak přes 200 kg. Byl bych rád, kdybychom se umístili znovu na prvním místě. Chceme jet na konci roku se třídou na několikadenní výlet a pořídit si památeční trička třídy. Máme na to našetřené peníze z minulých sběrů a Vánočních hvězd. Kolik máme našetřeno, to nevím, ale vědí to naši pokladníci a třídní úča. Nejspíš si budeme muset výlet částečně zaplatit ze svého.
A už to vím i já. Umístili jsme se na 1. místě. Jednak jsme sebrali nejvíce papíru vůbec – 1 442 kg, průměr na třídu byl 63 kg a dobrá zpráva je i ta, že kromě jednoho, přinesli všichni.
Nejlepší tři sběrači – Simona a David Holcovi, kteří přivezli celkem 588 kg, Martin Svoboda 245 kg a Jindra Jeřábek 197 kg.
Martin Svoboda
ŘÍJEN
Pochvala
Rádi bychom pochválili všechny žáky 9.a za chování, vstřícnost, aktivitu a ochotu pomoci a spolupracovat v rámci projektových dnů.
Ekocentrum Koniklec, paní učitelky 3. tříd, paní učitelka Hrubá, paní Schenková a samozřejmě také já - vaše úča třídní
Projektové dny 
Dne 25. a 26.10. jsme měli projektové dny. Téma prvního dne: Město do kapsy – bariérovost. Já jsem se těšil více na ten druhý den. To jsme měli mít na starosti 3. třídy. 25.10. k nám do třídy přišli pan a paní z Ekocentra Koniklec. Zabývali jsme se tím, jak je naše obec upravena pro nevidomé a lidi na vozíčku. První dvě hodiny jsme si povídali ve třídě o různých kompenzačních pomůckách, které používají postižení lidé. Poté jsme se rozdělili do 4 skupin, z toho dvě skupiny měly žáka, který dělal nevidomého (pomocí pásky přes oči a slepecké hole) a zbylé dvě skupiny měly žáka na vozíku. Ostatní měli také důležitý úkol. V každé skupině byl jeden asistent (jeho úkol byl pomáhat postiženému), jeden fotograf (ten musel fotit během chození po obci), jeden kartograf (ten zase zakresloval trasu, kterou jsme šli do mapy). Další dvě hodiny jsme chodili po Libuši a zkoušeli jsme, v čem obec postiženým pomáhá a co jim dělá problém.Navštívili jsme místní poštu, bankomat, obchody a také městský úřad. Mě překvapilo, že u městského úřadu nefunguje zvuková signalizace na přechodu. A vůbec libušský městský úřad dopadl nejhůře. Žádný bezbariérový přístup, žádný zvonek ve výši vozíčkáře. Prostě si musí vozíčkář poradit sám nebo na městský úřad vůbec nechodit. Tuto část jsme si opravdu užili. Zbylý čas jsme pak stahovali fotky, zapisovali a zakreslovali údaje do map a pak jsme prezentovali svou práci třídě a lektorům. Tento den se nejen vydařil, ale byl určitě velmi poučný a prospěšný.
26.10. jsme měli projektový den se třeťáky na téma: Místo, ve kterém žiji. Měli jsme za úkol jim pomáhat se stavbou objektů, které jsou v našem okolí. My i žáci ze třetích tříd měli za úkol přinést různé krabičky od čajů. Před tím, než jsme šli k nim do tříd, rozdělili jsme se do dvojic. Pak u nich ve třídě jsme se každá dvojice přidělila ke třem nebo čtyřem třeťákům. Každá ta skupina si vylosovala jeden objekt v okolí. My jsme jen pomáhali a radili, jak to mají udělat. Na konci práce jsme jim pomohli s úklidem třídy a v naší třídě jsme si k tomu něco řekli a celý den zhodnotili. Byl bych rád, kdyby takových akcí přibylo.
Martin Svoboda
Planetárium Holešovice
Dne 3.10. jsme se třídou v doprovodu paní učitelky Exnerové byli na výletě v Planetáriu v Holešovicích. Ve vstupní hale bylo hodně zajímavých věcí. Nejvíce mě zaujalo to, že jsme si mohli zkusit, kolik by vážila plechovka Coca Coly na různých planetách. Nejtěžší byla na Marsu. Když jsme si všechny věci prohlédli, šli jsme do sálu, kde se promítal náš program. Byl o vzniku vesmíru a života na Zemi. Bylo to hodně zajímavé a v některých chvílích si člověk připadal, jako kdyby se točil nebo jako kdyby byl opravdu ve vesmíru. Pořad trval přibližně hodinu. Když program skončil, jeli jsme zpátky tramvají k metru. U metra jsme měli 10 minut rozchod a samozřejmě, že šli všichni do McDonaldu. Bohužel tam David Holec zjistil, že ztratil peněženku a tak se musel ještě s Martinem Svobodou vrátit. My jsme jeli už do školy, oni se tam potom dopravili sami. Program se mi moc líbil a doufám, že do Planetária zase někdy pojedeme.
Bára Grimová
Jednoho krásného dne jsme navštívili planetárium. Ale neměli jsme s sebou paní učitelku Malíkovou, ale Exnerovou, protože jsme sem přijeli za účelem vesmíru a podobně, který teď probíráme v přírodopise právě s paní učitelkou Exnerovou. Pořad se mi moc líbil, i když jsme už hodněkrát v tomto planetáriu byli a věděli jsme, jakým způsobem se bude promítat. Ono to vypadá jako iglů, dole sedíte a koukáte na strop. Jak se hvězdy točí, tak máte pocit, že se točíte i vy. Tohle mě vždycky bavilo a těšilo. Povídali jsme si o vesmíru, jak vznikla Země, že například v druhohorách byly Čechy téměř pod mořem. Během let se také kontinenty stále mění, například před několika miliony let byl jen jeden kontinent. A teď jich je šest... Napadlo mě, jak vlastně vypadá vesmír.. Přece nemůže být nekonečný.. Něco musí být.. Jen je to tolik velké, že to ani není možné proletět.. Pořad se mi moc líbil, opravdu. Do planetária chodím velmi ráda. A za tu cenu? Luxusní. Doufám, že třeba i na střední škole budeme chodit do planetária
Havránková Vendula
KYBERŠIKANA
Dne 4.10. jsme byli v KC “12“ na programu o bezpečném internetu. Kyberšikana je v dnešní době věc, která se děje velmi často a občas může skončit tím nejhorším. Často si říkám, jak tohle může někdo dělat – opakovaně napadat nebo dokonce někomu vyhrožovat v kyberprostoru. Kyberšikana je vlastně druh šikany, který využívá elektronické prostředky dorozumívání mezi lidmi. Toto obtěžování je bráno jako trestní čin. Většinou je to zasílání výhružných, obtěžujících až útočných zpráv, sms, emailu,.. Na začátku programu jsme hráli hru, pak jsme se rozdělili na 4 skupinky. Každá skupinka pracovala s jedním příběhem, ke kterému měla vytvořit 4 otázky. Pak jsme navzájem prezentovali svůj příběh a otázky. Myslím si, že to bylo poučné a potřebné.
Jakub Heřmánek
Dne 4.října 2011 jsme navštívili KC 12 . Jeli jsme autobusem a pak jsme šli kousek pěšky. Známe to tam, ale šli jsme jinam,než jindy. Přišel moc sympatický pán se sympatickou paní. Mluvili s náma otevřeně - prostě k našemu věku. ;)) Měli jsme téma: KYBERŠIKANA A BEZPEČNÝ INTERNET...Což samozřejmě všichni známe, ale i tak jsme se toho docela dost dozvěděli. Mě osobně se to moc líbilo. Rozhodně lepší, než furt to samé téma jako jsou drogy. Pak jsme měli chvilinku rozchod a pádili do školy. A ten, kdo mohl, mohl domů :) .
Simona Holcová
4.10.20011 jsme byli v KC 12 na pořadu o kyberšikaně. Podobný pořad jsme už měli, ale ve škole. O tomto tématu nám říkali Pavel s Kateřinou. Říkali nám příběhy, které se skutečně staly. Myslím si, že jsme se tam chovali lépe než na jiných pořadech, které byly o podobném tématu. Určitě jsme si něco zapamatovali. Například, že když nás někdo na internetu pomlouvá nebo i něco horšího, nemáme to mazat, protože to je důkaz.
Martin Svoboda
NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM
Dne 11.10. jsme byli s panem ředitelem v Národním technickém muzeu. Ještě než jsme odešli ze školy, tak nás pan ředitel rozdělil do skupin a dal nám pracovní list. Na pracovním listě jsme měli 4 obrázky věcí, které jsme měli v muzeu najít a napsat k nim název, rok a místo výroby. Po vypracování listu jsme mohli chodit, kde jsme chtěli. Já byl ve skupině s Jakubem Beranem, Filipem Škvorem a Lindou. Jakub byl prý v muzeu nedávno, takže si pamatoval, kde je co vystaveno. Nejvíce nás asi zaujala auta a potom zbraně ze světových válek. Mně se návštěva technického muzea líbila, protože jsem tam byl po rekonstrukci muzea poprvé.
Martin Svoboda
ANGLICKÉ DIVADLO
Dne 12.10. jsme jeli do stanice tramvaje Strašnice a pak pár minut pěšky do Domu mládeže Praha 3 na divadelní představení, které se odehrávalo ve zdejší tělocvičně s provizorním podiem. Hra se jmenovala Romeo a Julie a hráli nám ji studenti jednoho ostravského gymnázia. A představte si, celou ji hráli v angličtině. A navíc - moc jim to šlo. Byli velice šikovní. Já bych si ten text nezapamatoval ani v češtině. Moc se nám to líbilo a díky tomu, že hráli vlastně studenti zhruba stejně staří / nebo mladí / jako my , více jsme jim rozuměli. Opravdu! Většina z nás rozuměla skoro všemu. Výlet se nám líbil a bylo to zpestření výuky nejen angličtiny.
Martin Svoboda
ZÁŘÍ
TAK A JSEM TADY ZASE! ZAČÍNÁME 1.9. V 8:00. PRVNÍ DEN MÁME JEN JEDNU HODINU - ABYCHOM SE MOC NEUNAVILI. V PÁTEK 4 VYUČOVACÍ HODINY - DOSTANEME UČEBNICE.JM
Dějepis - obsah učiva a kritéria hodnocení
Jsme v 9.a
A je to tady. Nový školní rok a jsme v devítce. Poslední rok na této škole. To nám to uteklo. U některých z nás není poznat, že jsou v devítce. Myslím tím v chování. A to máme dělat Mikuláše, Barevný týden a další věci, které se dědí z devítky na devítku a ostatní na nás spoléhají, že se toho ujmeme se ctí. Moc se nám toho tento rok nezměnilo. Jen máme jiné učitele na některé předměty. A máme také novou spolužačku Martinu, která se přestěhovala z Českých Budějovic. Doufáme, že si tento školní rok parádně užijeme.
Martin Svoboda
Sportovní den
29. a 30.9.2011 byly u nás na škole sportovní dny. Nejdříve jsme sportovali my, žáci druhého stupně. Skákali jsme přes švihadla, běhali jsme 60m a holky ještě skákaly do dálky. Kluci pak hráli florbal, holky hrály přehazovanou proti osmé třídě. Jak to dopadlo, to nevím. Vím, že při florbale byla 8.a rozdělena na skupinu A a B. My jsme vyhráli nad Béčkem a prohráli s Áčkem. V běhu získal Ondra Čejka krásné 2. místo. Přes švihadlo si Pavel Kejklíček vyskákal krásné 1.místo a Bára Běhounková skočila nejdále ve skoku dalekém. Všem patří díky a blahopřání za krásné umístění.
Druhý den sportovali žáci prvního stupně a naše třída pomáhala učitelkám na stanovištích. Já jsem byl s Filipem Škvorem a měli jsme na starost dribling. Podle mě to bylo to nejlehčí. Stačilo jen, aby od jednoho švihadla driblovali ke druhému a zpět. Jen málokterým se to nepodařilo. Nás spolužáky, ale i učitele příjemně překvapil Martin Větrovec, který se krásně o děti staral. Oba sportovní dny se vydařily – bylo krásné počasí, žádný úraz a spousta radosti ze sportování.
Martin Svoboda
PODĚKOVÁNÍ
RÁDA BYCH PODĚKOVALA ŽÁKŮM 9.A, KTEŘÍ POMÁHALI PŘI ORGANIZOVÁNÍ SPORTOVNÍHO DNE 1. STUPNĚ. CHVÁLÍM VÁS ZA OCHOTU, VSTŘÍCNOST A KAMARÁDSKÝ PŘÍSTUP K MLADŠÍM DĚTEM. UDĚLALI JSTE TÍM RADOST NEJEN MLADŠÍM SPOLUŽÁKŮM, UČITELŮM, RODIČŮM, ALE PEVNĚ VĚŘÍM, ŽE HLAVNĚ SOBĚ. JM
V dubnu jsme ke Dni Země připravili pro děti z mateřských školek zábavné dopoledne plné her a sportování. Vyřádily se nejen malé děti, ale i my, jako velké děti. Že se to povedlo o tom svědčí nejen fotografie, ale také pochvala od třídní paní, pana ředitele i vedení MŠ. a NAVÍC BY S NÁMI RÁDI JEŠTĚ NĚCO ZAŽILI V ČERVNU.
