Amos

 

PROČ SE DĚTI TĚŠÍ DO ŠKOLY ?

Objevování hodnoty vzdělání

Každý žák přichází do školy s určitými znalostmi, zkušenostmi a představami. Učitelé zjišťují, co žáci z dané látky již znají, a připravují pro ně takové činnosti, které se o tyto znalosti opírají nebo je postupně rekonstruují. Děti se aktivně, přiměřeně svému věku, seznamují s dosaženou úrovní poznání světa i s metodami jeho zkoumání. Učivo tvoří logický, navazující systém, který dětem pomáhá zorientovat se v nepřehledném množství informací a rozdílných hodnot, kterými jsou obklopeny. Uspořádání učiva a postup od blízkého ke vzdálenému, od konkrétního k abstraktnímu, od jednoduchého ke složitému dětem usnadňuje jeho zapamatování a porozumění přírodě i společnosti a jejich vývoji. Vzdělávací program umožňuje všestranný rozvoj žáků ve všech složkách jejich osobnosti - rozumové, tělesné, citové i morální. Rozvíjí nejen vědomosti, ale také dovednosti, postoje, návyky a hodnotovou orientaci. Reaguje rovněž na jejich nadání a zájmy a umožňuje jim velkou míru individuální profilace.

Vzdělávání pro život

Propojování školy s praxí je zajišťováno věcným obsahem vyučovaných předmětů a jeho soustavnou aktualizací, používáním moderních metakognitivních a interaktivních metod výuky a pestrou škálou školních akcí - to vše dětem umožňuje nacházet souvislosti a uplatňovat získané znalosti a dovednosti při řešení praktických životních situací. Sepětí školy a praxe vidíme nejen v praktičnosti základního vzdělání ve smyslu dalšího středoškolského studia žáků a jejich budoucího uplatnění na trhu práce, ale i v jejich osobnostním a sociálním rozvoji, který jim umožní plnohodnotně zastávat všechny životní role, které ve svém životě poznají.

Náročnost a pochopení

Výukové a výchovné cíle, požadavky na žáka, učivo, organizační formy, výukové a výchovné metody jsou přizpůsobovány dětem - jejich věku, vyspělosti, nadání, povaze, individuálním zvláštnostem, stupni pokročilosti, dosavadní úrovni znalostí a schopností, učebnímu a kognitivnímu stylu, pracovnímu tempu, zdravotnímu stavu, rodinnému zázemí, potřebám, preferencím atd. Učitelé jsou na žáky přiměřeně nároční a chtějí po nich kvalitní výsledky práce. Žáci se tak učí poznávat své možnosti, důvěřovat svým schopnostem, stanovovat si a plnit vysoké a při tom reálné cíle. Žáci jsou hodnoceni známkami vzhledem k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

STRATEGIE UČENÍ

Tradiční pojetí výuky promyšleně inovujeme prvky moderní, konstruktivistické pedagogiky. Jednou z těchto inovací jsou např. metody rozvoje kritického myšlení čtením a psaním (RWCT).  Aktivní učení ovšem není jen záležitostí kritického myšlení. To je komplementární složkou systému vzdělávacích strategií, jejichž přehled je uveden níže.

  • mapování prekonceptů žáků a zkoumání nových témat
  • zdůvodňování výběru tématu, hledání individuálního vztahu žáků k tématu, kladení a zodpovídání otázek po smyslu učení, po přínosu daného učiva k životu a rozvoji žáků, ukazování, jaké je praktické uplatnění naučených vědomostí a dovedností
  • poznávání individuálních dispozic žáků, jejich stylu učení a typu inteligence, vytváření různých příležitostí, situací a úkolů pro sebeuplatnění a pocit úspěchu každého žáka
  • vytváření materiálního i sociálního prostředí příznivého pro učení, využívání prostředků psychofyzického nalaďování dětí na učení
  • projevování očekávání úspěchu, používání pozitivních motivačních pobídek, zaměřených především na proces poznávání a učení a na reflexi rozvoje žáků
  • kooperativní formy vyučování – práce ve dvojicích, v kruhu, v týmech; vytváření dlouhodobě pracujících heterogenních skupin žáků
  • používání pozorování, měření, třídění, kvantifikace, usuzování, předvídání a dalších komponent vědecké metody samostatného zkoumání a objevování, formulování a ověřování hypotéz, uplatňování principů kritického myšlení
  • aplikace projektové metody – využívání reálných životních situací k samostatnému plánování, rozhodování a jednání žáků, jehož cílem je vytvoření produktu sloužícího k ovlivnění nebo porozumění skutečnosti
  • využívání pohybových, orientačních, intelektuálních, jazykových a dalších her; využívání hry v roli jako hlavního prostředku prozkoumávání situací, motivů a jednání lidí, vytváření a projevování postojů a hodnotové orientace
  • propojování vzdělávacího obsahu různých předmětů, vytváření funkčních tematických celků učiva umožňujících komplexní, globální vnímání, zkoumání a hodnocení jevů a skutečností

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Komenský

Narodil se 28. března 1592 na jihovýchodní Moravě. Po studiu na univerzitách v Herbornu a Heidelbergu učil od roku 1614 na bratrské škole v Přerově a od roku 1618 byl duchovním správcem Fulneku. Po Bílé Hoře roku 1620 se musel skrývat před pronásledovateli protireformace. Roku 1628 byl nucen odejít natrvalo z vlasti, nejprve do Polského Lešna, kde zvelebil bratrské školství a kde žil do roku 1656 s přestávkami vyplněnými pobytem v Anglii (1641–42), ve Švédsku (1642–48) a v Blatném Potoce v Uhrách (1650–54). Po požáru Lešna se roku 1656 uchýlil do Amsterdamu, kde 15. listopadu roku 1670 zemřel.

Nejznámější pedagogická díla

Velká didaktika je koncepční spis, který řeší základní cíle výchovy, její obsah, principy a metody a přináší návrh organizační struktury školství pro veškerou mládež. Informatorium školy mateřské přináší systematický návod pro matky, jak úspěšně rozvíjet výchovu nejmenších v rodině a jak je připravovat pro školní docházku. Zásadně novou učebnicí latiny i jiných jazyků je Brána jazyků otevřená, ve které je 8 tisíc slov shrnuto do tisíce vět a do 100 věcných okruhů, což umožňuje neodtrhovat jazykovou výchovu od současného poznávání skutečnosti. Svůj názor na jazykovou výuku vyložil ve spise Nejnovější metoda jazyků. Desátá kapitola tohoto spisu nese název Analytická didaktika a obsahuje nejkoncentrovanější Komenského analýzu základních didaktických problémů. Škola na jevišti (označována rovněž za “školu hrou”) tvoří soubor didaktických her. Mezinárodně se proslavila obrázková učebnice Svět v obrazech, která v ilustrované podobě přinášela vybrané partie z jeho Brány jazyků.

Podle Komenského se člověk stává člověkem jedině výchovou. Z toho vyplývá jeho pojetí školy jako „dílny lidskosti“, která má nahradit středověké „mučírny ducha“. Celou jeho pedagogiku charakterizuje hluboký humanismus a demokratismus (na tuto ideu u nás navázala v 90. letech 20. století Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci školství). Chce rozvíjet „všechny ve všem všestranně“, ve výchově nezná rozdíly stavů nebo pohlaví. Nejčastěji byla připomínána Komenského didaktika, kterou rozumí „umění, jak dobře učit“. Dobře pak podle něj znamená učit „rychle, s chutí a napevno“. Zdůrazňuje též kvality doceňované moderní pedagogikou: racionálnost, adekvátní motivaci a efektivnost veškeré výuky. Základním didaktickým pravidlem byl požadavek učit všemu příkladem, pravidlem a praxí. Prosazuje induktivní postup při vzdělávání, tj. důsledně vycházet z poznání bezprostřední skutečnosti, na jehož základě si žák sám odvozuje obecný závěr a důsledky vyplývající pro praxi.

Rozpracoval základní didaktické principy, které jsou dosud platné:

  • princip názornosti (bezprostřední smyslová zkušenost)
  • princip systematičnosti („zřetězení učiva“, hluboká návaznost informací v rámci předmětů i mezioborově)
  • princip aktivnosti (vycházet ze zájmu žáků)
  • princip přiměřenosti (respektovat věkové a individuální zvláštnosti žáků)

Přinesl organizaci vzdělávání založenou na věkově homogenních třídách, tj. současné vyučování trvalé skupiny žáků téhož věku a téže vzdělanostní úrovně v jedné třídě. Koncipoval školu členěnou na čtyři šestileté stupně – obdobné členění přetrvalo dodnes.

  • škola mateřská (do 6 let – soustavná výchova v rodině)
  • škola obecná (od 6 do 12 – v mateřském jazyce)
  • škola latinská (od 12 do 18 – v univerzálním světovém jazyce)
  • akademie (18 až 24 let)

Prosazoval ideu celoživotního vzdělávání (formulovanou ve 4. díle Všeobecné porady o nápravě věcí lidských – Pampaedii). Celoživotní vzdělávání je dnes jednou ze společensky obecně uznávaných a žádoucích hodnot.

 

rozvrh
hodin
týdenní
plán
suplování ELEKTRONICKÁ
ŽÁKOVSKÁ KNÍŽKA
jídelní
lístek

Základní škola Meteorologická
Meteorologická 181
142 00 Praha 4 – Libuš

tel.: 242 446 611

 
childrens ZŠ Meteorologická - úvodní strana